čtvrtek 29. prosince 2016

Týden v Miláně, 15.-19.11.2016

Další den jsem dopoledne strávila s kamarádem polentonem milaneeesee, dali jsme si piadinu, klasika z regionu Emilia-Romagna. Samozřejmě s prosciuttem, rukolou a něčím bílým, asi ricottou. Byli jsme tam v 11:30, takže nikde nikdo a obsluha překvapená, že už má něco dělat :D. Pak jsem uháněla na kurz a přišla o kousek pozdě, čemuž se Antonio strašně smál, že se prý bál, že jsem se lekla, že budeme zase mluvit o sportu. Nicméně jsme probírali jídlo, tkze jsem si nemohla pomoct a vytáhla zbytek piadiny a dělala Antoniovi chutě. Na gramatice jsme dostali přidělený nějaký mediální případy vražd, co otřásly Itálií, já s jednou litvankou jsme měli "Delitto di Avetrana" (jestli to někoho zajímá, v angličtině tu). Totálně jsem se nedokázala začíst a pochopit o co šlo. Pak jsme to museli vyprávět a upřímně ještě teď pořádně nechápu, co se tam odehrálo. A celou noc jsem o tom pak musela přemýšlet. A i o těch ostatních vraždách. Jako procvičení corcondanza dei tempi (časová souslednost) nevím nevím :D. 



Pak jsem se šla zase procházet do Navigli...tuhle čtvrť jsem si naprosto zamilovala... takové...milánské, eh, Benátky a netrpělivě čekala, až bude něco po sedmé, abych mohla jít na večeři. Vyhlédla jsem si Al coniglio bianco. Jako předkrm jsem si nechala doporučit něco z artyčoku, viz obrázek a poté jsem musela ochutnat milánskou klasiku L'ossobuco milanese con risotto giallo. Byla to telecí morková kost, s takovým sosem z kořenové zeleniny a šafránové rizoto. A naprosto boží! Moje nejoblíbenější jídlo na severu. Ještě teď o něm sním (btw, dneska jsem v Tescu viděla ossobuco k ohřátí v mikrovlnce, zkoušel to někdo? :D). A pak jsem se pomaličku potulovala na tramvaj. Kde se mi povedlo přejet moji zastávku. O xx minut později jsem se dostala na tu zastávku a nic nic nic. Čekala jsem hrozně dlouho. Ale domů jsem se dostala...sana e salva. 


neděle 4. prosince 2016

Jak jsem dělala CILS, certifikát z italštiny

Je fajn, že se domluvíte italsky, ale ještě víc fajn je, to mít potvrzený nějakým lejstrem. Chtěla jsem už v srpnu dělat PLIDU B1, ale napsali mi, že termín zrušili. Tak jsem se přihlásila na CILS B2 (středně pokročilý) na prosinec s tím, že za těch pár měsíců snad zvládnu svou úroveň trošku zvýšit. Navíc, po menším průzkumu, jsem zjistila, že CILS je víc známé a uznáváné.
CILS je Certificazione di Italiano come lingua straniera, který vydává Univerzita pro cizince v Sieně a "je uznáván jako oficiální a platné osvědčení o jazykové komunikační kompetenci italským státem na základě smlouvy s italským ministerstvem zahraničí". Il Livello Due (Druhý stupeň) koresponduje s úrovní B2 společného referenčního rámce pro jazyky dle EU na úrovni pokročilých. Uživatelé na tomto stupni by měli být schopni předvést svou schopnost užít základní pravidla jazyka v širokém kontextu situací. Na tomto stupni jsou uživatelé schopni užívat italštinu k efektivní komunikaci během pobytu v Itálii, ať už při studiu, práci nebo odpočinku. Pozice tohoto certifikátu dovoluje studentům mimo státy EU ucházet se o studium na univerzitních kurzech bez nutnosti složení zkoušky ze znalosti italského jazyka.



Zkouška se v ČR dá skládat dvakrát ročně, tahle stojí 1900Kč a probíhá to v Italském kulturním institutu. Nijak speciálně jsem se nepřipravovala, prostě jsem doufala, že samostudium z Učebnic současné italštiny, sledování filmů a seriálů, poslouchání hudby, appky na telefonu, každodenní psaní s italským kamarádem, týdenní kurz v Miláně a moje neustálé cesty po Itálii budou stačit. Ale musím přiznat, že když jsem tam ráno přišla a slyšela všechny, jak se baví, že italštinu studujou xx let, začalo mi trochu téct do bot. Na FCE (B2) z angličtiny sem taky studovala xx let a tady doufám, že to zvládnu za rok a půl?!
První zkouška byla poslech a označování správných odpovědí k textu. To docela šlo. I když bych přísahala, že o nějakých věcech nepadlo ani slovo. Další část byla Compresione della letteratura, čili porozumění textu. To bych řekla, bylo taky v pohodě. Nicméně, když jsem (holt mi to nedalo) nakukovala do výsledků k lidem vedle mě, všichni měli uplně jiné odpovědi. Pak následovala Analisi delle strutture di comunicazione... tam se doplňovaly...eh...aggettivi a pronomi. Přiznám, že jsem moc netušila o co jde. Neznám prostě italské výrazy pro mluvnické jevy. To jsem asi pohořela. U časování sloves jsem ani nestíhala. U výběru hodících se slov taky ne. Přiznám, že jsem neměla tucha, o čem se tam píše a nerozuměla jsem. Měla jsem největší chuť se rozbrečet a utýct. To, v čem jsem si věřila, šlo naprosto do kytek.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...