středa 29. března 2017

Clefairy bude v Italy...trošku dýl

Za rok 2016 jsem byla v Itálii celkem skoro 7 týdnů, upřímně ani nevím, jak se mi to podařilo. Podařilo se mi taky získat certifikát z italštiny úrovně B2. No a už od roku 2015 si pořád dávám za cíl tam nějakou dobu žít. Když jsem přijela z kurzu v Miláně a padla litrová flaška Amara del Capo a ségra mi řekla: "Mě to nebaví pořád poslouchat, když chceš bejt v Itálii, tak už začni něco dělat anebo aspoň přestaň fňukat." Tak jsem teda přestala fňukat a řekla si, že předsevzetí: "S**u vám tady na to, udělám si certifikát z italštiny a odstěhuju se do Itálie" teda naplním. Dala jsem si, historicky asi potřetí, inzerát na aupairworld a čekala. Nic, nic. Až za dva týdny se ozvala rodina. V tu chvíli mě popadla děsná panika, že by jako teda na to mohlo dojít, ač jeden email nic neznamená. Domluvili jsme se na telefonátu. Byla jsem nervózní jak... ale pořád jsem si říkala, že to nic neznamená. Že mi paní po hlase nemusí být sympatická a tak. Nicméně telefonát dopadl dobře, ale přecejen jsem říkala, že bude jistější, když se za nima pojedu podívat. 
Tak jsem se o víkendu v půlce ledna vydala směr Milano Bergamo. Tam už na mě čekali. Vřele mě uvítali, přišla jsem si, jako bych se vracela k někomu, koho už dávno znám. A. mě v autě zpovídala jak u výslechu. Dojeli jsme do Desenzano del Garda, kde jsem byla v říjnu na dovolené, bylo to strašně zvláštní, přišlo mi, jako bych tam byla včera, a šli jsme na pizzu. Nikdy jsem na ty vysoký pizzy nebyla, ale po týhle večeři jsem si musela trošku poupravit názor. Pak směr Valeggio sul Mincio. Kecali jsme, ale pak na mě dolehla únava z předešlé noční služby a šla jsem spát. 
Ráno jsme se prošli po Valeggiu a když jsme se vrátili, čekal na nás F. s předobědovým apertitivem. Oběd samotný byly tortellini v hovězím vývaru a jako druhý chod vařené maso se zeleninou, brambory a piadina, k tomu samozřejmě víno. Kam se hrabou italské restaurace v ČR na domácí kuchyni...


Tropea a Lago di Garda, 24.9.-6.10.2016, část 2.

A další ráno už jsme nasedly na vlak do Lamezia Terme, odkud letadlem do Bergama. Tady mamka pokračovala zpátky do Prahy a já do Milána, kde jsem nasedla na vlak do Desenzano del Garda. Nějak jsem úplně nevěděla, co tam dělám a proč tam jsem, a najednou mi to přišlo jako naprosto jiný svět. Jako kulisy namalované pro turisty. Všechno čisté, organizované, pěkné a úhledné. Došla jsem do hotelu Aurora, hned u břehu jezera Garda. Po zabydlení jsem se vydala na krátkou procházku po Desenzanu. Pak už spát.



Druhý den pršelo, počasí nic moc. Šla jsem opět na procházku, nebo spíš lovení pokémonů a pak do supermarketu pro nějaké zásoby. Zrovna byla první neděle v měsíci a to v Itálii znamená vstupy zdarma do muzeí..takže jsem navštivila...ani nevím co :D Pocit jako v Pompejích nebo muzeu na Liparech :D Počasí pořád nic moc, až odpoledne se vyjasnilo, tak jsem nasedla na loď - battello - do Sirmione. To mě naprosto uchvátilo...a když začalo zapadat slunce a já si blízala čtyři kopečky úžasný zmrzky...říkala jsem si, že by bylo fajn se sem někdy vrátit a že je škoda, že mě Sever nebere. (To jsem nevěděla, co mě ještě v životě čeká...ale o tom víc v příštích měsících). Myslím, že o Sirmione fotky řeknou víc :) Bohužel jsem už nestihla návštěvní hodiny toho nádherného vodního hradu.





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...