sobota 27. května 2017

Lazise, Garda atd. a setkání s českou aupair, šestý týden

V sobotu brzo ráno jsem vyrazila do Peschiery. Odtud asi za hodinku a půl autobusem do Lazise. Dá se tam dojet battelem, ale nejsem bohatej německej turista, kterej pořád potřebuje panoramata jezera. Trochu jsem asi podcenila, kolik času si na Lazise vyhradit (resp jsem podcenila, jak dlouho budu žrát foccaciu se salámem a pít krabicáka na promenádě). Takže jsem si ho prohlédla tak zběžně, ale musím říct, že má svý kouzlo.


 















Pak jsem sedla na autobus do Gardy. Na internetu jsem našla, že tam je nejromantičtější místo jezera Punta San Vigilio, takže cíl tento. Dojela jsem do Gardy..nevím, něco mi tam hrozně evokovalo pocit přímořského letoviska...a pak ta spousta němců. Samozřejmě mi došly cigarety a tady se nenosí mít otevřeno 12-15..ani když tady jsou ty němci. A to sem zrovna potřebovala hluboce přemýšlet..
Nic, směr quello punto. Přes dlouho pláž, google říkal, že se tam dá dojít suchou nohou. I s kočárkem. Tož šlo to dobře, v tom hrozným horku bez plavek. Až přišel bod, kde byla zeď a skaliska. Chvilku jsem tam meditovala pod stromem a pak se odvážila. Já sem totiž v nějakých věcech dost zaťatá, jakmile mám cíl, tak ho musím dosáhnout. Inu, sundala jsem boty a hurá. Šlo by to dobře, kdyby tam nejezdily ty debilní battela, který dělaj obří vlny, co se lámaly o tu zeď, tkze jsem asi za deset vteřin byla mokrá durch. Zkrátím to, Punta San Vigilio sem viděla, k Baia delle Sirene se už nedostala. Mokrá, mokrá, mokrá.




























Když jsem se vrátila do Gardy, zašla jsem si na aperitivo. Aperol spritz a opět na mě mluvili v němčině, ač já italsky. Pak ještě sklenku prosecca a pak jsem se prý "rozhodla" hádat s mým milým. Tož sorry, ale když jsem v Itálii a vidíme se ve stejný frekvenci jako když jsem byla v ČR...a když tady ještě navíc běhá tolik krásnejch kluků.. milý uzavřel rozhovor tím, že si vezmem pár dní a uvidíme, jestli pokračovat nebo uzavřít, hezký víkend..Takže nevím, jak v Itálii, ale v čr to znamená konec..nic... vrátila jsem se do Peschiery do hostelu. Evidentně jsem byla jedna z mála, která s recepčními mluvila italsky. "Tkze..tady je hostel..tady je centrum..tady.." "Prosímvás, já Peschieru znám, bydlím tady kousek a dělám aupair..jen si potřebuju trochu.." "Vyspat se, jasný..a já si říkala, jaktože umíte tak dobře italsky"..Hostel Meet Garda..doporučuju..strašně milý a hezký prostředí, fakt nejlepší hostel v jakým jsem byla za dobrou cenu vzhledem k lokalitě. Dělají spoustu akcí..doporučuju. A pak se ukázalo, že umím tak dobře italsky, že jsem s týpkem na pokoji nebyla schopná konverzovat anglicky :D jelikož jsem teda předpokládala konec, šla jsem pozorovat západ slunce za společnosti Lost on you a vína. Pak jsem šla na večeři do restaurace z minule a dala si stejnou pizzu. A pak už si upřímně moc nepamatuju.








Ráno jsem zjistila, že snídaně tu je s automatem na kafe, takže trojitý a pak pro jistotu ještě jedno. A pak se to stalo, tři dny předtím jsem psala na stránku aupair in italy, jestli tu je někdo ve Venetu...ptze ať chcete nebo ne, osamělost na vás dolehne  odepsala mi holčina asi 50km daleko.. co bůh nechtěl, měly jsme se stretnút ve Veroně.



Bohužel se nám nepodařilo na sebe narazit v přeplněném vlaku, ale na nádraží ve Veroně už jo. Takhle..mohla bych napovídat spoustu věcí, ale naprostá euforie, že tu je holka, taky blíženec, taky pracovala, stejně stará, stejný zkušenosti, stejný prožitky, co dělá to, co vy, co prožívá to, co vy...prostě osudové setkání... a já primárně měla takový strach.. pak to skončilo třema flaškama prosecca...že sme toho z Verony viděly, haha :D. Číšníci byli extra milý, tož dvě blondýny...furt nám nosily nějaký mňamky..a pak ze třetí flaška je za polovic..doteď se nemůžu dopočítat. Možná byla, možná ne. Účet 78€. Dala jsem 80€..přišel borec a že nám chce nabídnout skleničku nevimčeho..tak jsme konverzovaly...dobrý dobrý...ale ty dvě eura jsme nazpět nedostaly..ale..hustý odpoledne. Hustý, hustý, hustý. Konečně někdo na naprosto stejný vlně!!
A pak už cesta dom. Já si myslela, jak jsem byla v pohodě..ale zpětně..Když jsem dorazila domů, vyblila jsem na matku všechno ohledně mého milého..takocejch nadávek..(a pravdivejch silnejch argumentů) jsem ještě nikdy neslyšela..Takže aspoň nás tohle sblížilo..


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...